Mezi dvanácti až čtyřiadvaceti hodinami po každém čištění zubů se na jejich povrchu tvoří silný bakteriální povlak, který může být odstraněn pouze zubním kartáčkem. Tento zubní povlak (plak) obsahuje mnoho škodlivých zárodků („plakové bakterie“), které přeměňují cukr z potravy (např. ze sladkostí nebo limonád) v kyseliny. Tyto kyseliny útočí na zubní sklovinu obsahující vápník a vedou k odvápnění. Proti tomu se zub ze začátku ještě může bránit, a to tak, že dodatečně z hloubi zubu dodává na povrch vápník. Když se však zásoba vápníku vyčerpá, objevuje se zubní kaz. Nyní bakterie mohou začít pronikat do zubní skloviny i hlouběji.
Mnohem vyšší riziko je u zubních výplní z amalgámu nebo umělé pryskyřice – na znečištěných přechodech mezi zuby a výplněmi se povlak dobře zachycuje a udržuje. Neodstraní-li se zubní povlak včas, začne se tvořit zubní kámen. Sestává ze zvápenatělého zubního povlaku. Tvoří se zvláště v blízkosti vyústění slinných žláz v dutině ústní, dále na vnitřní straně spodních řezáků a vnější straně horních stoliček.
 Produkty látkové výměny „plakových bakterií“, které se usazují v hraničním prostoru mezi zubem a dásní, vedou také k zánětům sliznice a dásní (gingivitida). S gingivitidou se lze setkat mimo jiné také u těhotných žen („těhotenská gingivitida“). Když dáseň během těhotenství silněji krvácí, může to být způsobeno přecitlivělostí na produkty látkové výměny bakterií v zubním povlaku.